Problémy lidí aneb my na zem spadlí

3. května 2015 v 15:05 | Alexandra Kohoutová |  Polojasno
Umíme řešit problémy? Stavíme se jim čelem? Jestli někdo z nás odpověděl ano a opravdu dokáže plavat v těchto vodách, tak si zaslouží nejvyšší cenu Řešitele udělenou Sherlockem Holmesem.
Pocit utržených křídel, úzkost proslulá jako nechtěný dopad dušiček na nekonečné dno nás utápí do hlubin tak hlubokých, že si je sotva dovedeme představit. Dno, které dokáže ničit vzácné, krásné a bohužel krátké části života. Chvilky, kde si budeme moci vyměnit nejsladší úsměvy s naší polovičkou. Chvilky, kde se pohledy plné utajených krás zamykají do naší truhly pocitů a odhazují klíč do neznáma. Je jen na nás, jestli budeme chtít prozkoumat její poklady a vydáme se ztracený klíč hledat. Zkrátka chvilky, nad kterými bychom se mohli rozjímat celý život. Opravdu se necháme okrádat o tyto chvilky, které nám nikdo nevrátí?


A proto všem nám spadlým připomínám, jak je důležité se znovu naučit létat. Všichni to umíme, stačí chtít a nenechat se nikým zlomit. Nenechme se zlákat dnem a nevybírejme si tu lehčí variantu. Bojujme s tím. A co že si to vlastně máme vzít s sebou na tuto výpravu? Na seznamu nevidím nic jiného než víru a meč proti dosti zákeřným strašákům. Paní Cokdyž a pan Ale se budou vždycky snažit nás zasáhnout, a to přímo do bodu naší víry k sobě. Jsou vytrvalí, tak pozor!
Je čas se rozloučit s vlastním nepřítelem v sobě a jít. První krůček na pavučině života odstartujeme uvědoměním si, jak jsme na tom a zdali je trápení opravdu nutné. Nikdy není nutné. Při druhém kroku odhodíme všechny otěže, co nám byly připoutány od všudypřítomných nepřejících. Škoda plná zklamání vstává tehdy, když naše oko nedokáže rozpoznat nepřejícího a stihneme si uplést ostnatý drát kolem sebe. My společně jej zničíme a probouráme si cestu. Bohužel to stojí jisté úsilí a čas, proto je lepší se od takových vzdálit a už se jimi nezabývat, přestože je to někdy těžké. Jak mi jednou někdo pravil: "Nemůžeš začít novou kapitolu svého života, když čteš tu starou." Zkrátka je nepotřebujeme na své cestě. Nemůžeme být neustále vězni své minulosti, a tak nás třetím krokem vyzývám: "Vzlétněme a pojďme si postavit pevnost! A to pro všechny pokořitele této cesty nahoru." Sejdeme se tam.
S láskou,
My.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 3. května 2015 v 21:36 | Reagovat

Nemám slov. Fakt půvabně napsaný článek. Má to smysl.

2 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 4. května 2015 v 14:24 | Reagovat

[1]: To mě vážně moc těší, děkuju. :)

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. května 2015 v 18:15 | Reagovat

Moc krásně napsáno. Píšeš hezky poeticky, četlo se to dobře :) .. Co se týče tématu - on život sám je docela fascinují a člověk už ani pomalu neví, emu věřit :)

4 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 5. května 2015 v 19:21 | Reagovat

[3]: Takový komentář opravdu zahřeje u srdíčka, děkuju. :)

5 Rhaenlynn Rhaenlynn | 24. května 2015 v 21:01 | Reagovat

Páni, krásný článek :)
Musím říct, že něco takového jsem teď potřebovala, díky :)

6 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 24. května 2015 v 21:29 | Reagovat

[5]: Jé, moc děkuju! Tak to mě nesmírně těší, když bylo splněno poslání tohoto článku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama