Lodička z jízdenky

28. června 2015 v 23:22 | Alexandra Kohoutová |  Oblačno
V páru žíznivých a ne moc světlých chvilek se seznamujeme s bojovnicí, která doplula až po velkou mramorovou konečnou.
Kdysi v letních dnech kráčela jízdenka písmen a barvy zbavena na vlakové nádraží a hledala něco, co by ji znovu udělilo směr cesty. Prošmejdila všechny rohy pro samy v sobě ztracené jízdenky, ale Všude dobře a plno. Tak suchem nesuchem přeskakovala pastičky a narazila na prazvláštního tuláka, který je zaneprázdněný několikaměsíčním až ročním sledováním jízdních řádů a po tom dlouhém vyčkávání na milost konečně zazněl hlas megafonu: "Pozor, pozor! Směr ze Stromboli do vesničky Náčelníkov byl vyprodán! Další spoj je až příští rok, děkujeme za pozornost." "Ale já musím do vlaku, pane!" vykřikl. "Už není místo, blbý co?" s ironickým úsměvem odvětil pán za megafonem. "Ty vol... To je mi ale drzost," naštvaně usedá na lavičku, kde zpovzdálí jízdenka pozorovala rozepři. Nadějeplně se zadíval, zdali je jízdenka opravdu neotištěná a utíkal se s ní seznámit, ale ne jen tak ledabyle, potřebuje přeci do Náčelníkova!
Nesmělé úsměvy a zírání bylo místy až děsivé. Říkala si, co to má jako znamenat, a tak se radši celá rudá zvedla a odešla, ale v tom ji zarazil a řekl, ať ještě neodchází. Otočila se a zadívala se mu do tváře. Koho viděla?
Prý docela známého profesionála ve svém řemeslu - častý (vy)uživatel jízdenek. Ačkoliv už roztrhal nějakou tu (obvykle jí známou) jízdenku, nenechala se zastrašit a nabídla se, že ho může dostat do vlaku. Celý natěšený si poskočil, jenže to má háček. Jízdenka dlouhou dobu čekala, až se nějaký smrtelník objeví a pomůže ji vrýt nový směr, a tak aby se dostal do své vesničky, tak by kompromisně měl vyjít vstříc a přidělit ji nový směr cesty, což není u jízdenek zrovna jednoduché, ale zdlouhavé… S takovou asi nechytí další spoj. Možná to je důvodem, proč se ji v to nechtělo věřit. "Neboj se, uvěříš… Slibuju, že tě nezklamu!" prohlásil.

A tak odvážně neodvážný šel najít někoho, kdo by mu pomohl vrýt směr na tvář jízdenky, ale dlouho se nedařilo. Dny utíkaly za ručičku s týdny a zakopávaly o měsíce, ani deště se nebály! A v ten moment si vzpomněl na svého v nouzi věru dobrého kamaráda, už dříve známého tanečníka Klišé, aby v těžkých chvílích zamaskoval nemilé a prázdné krásným tanečkem. Výzva přijata.
Vtom ho ale napadla myšlenka, že by to nakonec šlo nějak urychlit a stihnout snídani v jeho vesničce, a to bez zdlouhavé pomoci. Zlobivá myšlenka, zlobivá!
"Ale klid temné hlasy v mé hlavě… Kvůli malé lsti Slunce nespadne, ne?" řekl si pro sebe. Ačkoliv pod zvědavostí očního kontaktu se takové lsti rozpadají a odhalí se v lhostejnost, obyčejnost a nakonec i v ta nechtěná překvapení, tak se neostýchal jízdenku s pomocí pana Klišé chytit a poskládat v lodičku! Chtíč po jednoduchosti ho donutil porušit slib, protože by tak byl rychleji v Náčelníkově. Nevadilo by ji, kdyby stihl tu slavnou snídani, ale jízdenka by byla dále bez směru a tím pádem ponese následky. To se dá považovat téměř za zradu a sobecké porušení slibu, no ne?
Jízdenka plná zklamaní, že nakonec uvěřila ve slib, ačkoliv tak nevypadala a ještě zklamanější, že se asi v člověku hodně spletla. Kolikrát se pokusili o usmíření a na to místo se vraceli, avšak bylo to těžké, když se trpělivost a pochopení vždy změní v bezcitnou lhostejnost a přesvědčení o jednoduchosti situace. Divné, co taková lhostejnost dokáže ničit. Tak, pomuchlaná jízdenko, probuď se…. Zaspala jsi a teď jsi ztracená na rozcestí. Nastala změna a kdo ti o ni chtěl povědět?
Jaké škody, že často některým lidem připadá jednodušší podlehnout takovým nápadům a později řešit důsledky tohoto činu, než zahodit zbabělost a postavit se složitostem čelem. Ach, ty sliby… Jinak to ale nepůjde, přesto nejede vlak.

(Zdroj obrázku: Bittersweet)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama