Tak vyjdi

1. dubna 2016 v 14:21 | Alexandra Kohoutová |  Oblačno
Koukám se po tobě kradmo, když mé tělo se chladem zebe,
tam v místech, kam by nevkročil nikdo jiný až na tebe.
V místech, kde se s radostí těší moji strašáci,
ale s tvým světlem se úplně všichni poztrácí.

Jakmile se tvá zář zamění s tmou,
strašáci se ze skříní najednou hnou.
Třes rukou ukrýt v pěst nelze po těch slovech, co hučeli,
možná to bude tím, že stále ne a nejsem z oceli.

Jen chvíli nech mě zahřát se,
nech mě podlehnout té spáse.
Tentokrát se zvednu se zatnutou pěstí,
tak vyjdi a nech mě ochutnat to štěstí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama